Magická pětka

Na následující formulaci ve slovníku jsem náhodou narazil již před delší dobou, když jsem vlastně hledal něco jiného: zabalit svých pět švestek, německy: seine Siebensachen packen. Jenže v češtině si nesbalíme svých sedm věcí, nýbrž pět švestek. Proč ne? Podle motta „jiná země, jiný mrav“ jsem to strpěl. Teprve při příštím náhodném nálezu jsem se cítil poněkud zmaten: „Jako by neuměl do pěti počítat“ se říká o někom, kdo dělá tak hloupý dojem, „als könne er nicht bis drei zählen“ – tedy v němčině „jako by neuměl počítat do tří“ – nebo jako v češtině – do pěti.

Nyní jsem o tom ale začal hloubat. Jako významné magické číslice znám jen trojku a sedmičku. V pohádce se musí splnit tři úkoly, obstát ve třech zkouškách, anebo nám dobrá víla vyplní tři přání; existuje sedm kůzlátek, sedm trpaslíků a sedmimílové boty. Kde se vzala česká obliba pro pětku?

Řešení záhady by mohlo být v české gramatice. Řečeno s jistým omezením, jelikož tento fenomén, pokud vím, mají všechny slovanské jazyky společný: Od čísla 5 začíná nový svět, který je ovládán genitivem plurálu, a tím označuje magickou hranici. V případě druhého rčení hranici mezi hloupostí a inteligencí. V nominativu plurálu umí počítat každý blbec: „Dva domy, tři domy, čtyři domy“… ale pokračovat poté s genitivem plurálu „pět domů, šest domů…“ neboli německy: „fünf der Häuser, sechs der Häuser“, to si vyžaduje mozkovou odolnost, zvláště když se k němu přidruží přísudek a genitiv plurálu se zvráceně pojí se singulárem. Když v češtině udávám svůj věk, tak řeknu – transformováno do němčiny –  „es ist mir fünfzig der Jahre“, a na tomto místě nechci zamlčet, že se slovem „rok“ se dostáváme k dalšímu problému. Do čtyř jsou Jahre „roky“, ale genitiv plurálu od slova „rok“, který začíná platit od pěti, dostává úplně nový tvar „let“.

Další komplikace jsem zatím neobjevil. U mnoha slov ženského a středního rodu je genitiv plurálu dokonce vysloveně přátelský a vyskytuje se kompletně bez koncovek – tak se například od slova „žena“ vytvoří genitiv plurálu „žen“. Ale cítí se snad sultán s velkým harémem, tedy nejméně s pěti ženami, jako v sedmém nebi? Nebo je snad vrchol blaženosti po česku dosažen již v nebi pátém?

To bych musel opět hledat ve slovníku, abych učinil magický třetí nález. Opravdu magický? Nikoliv. Magická je jen bezděčnost…