Pilsener Tschechisch

Z textu posledního blogu lze nepřímo vyvodit, že má přítelkyně a já jsme naší letní dovolenou strávili v Plzni. Že by nám to mohlo způsobit mírné opovržení našich pražských přátel, jsme věděli předem, přesto jsme netušili, že i samotní Plzeňáci budou reagovat s údivem. Kdykoliv jsme se s někým dostali do delšího hovoru, padla dříve nebo později otázka, co tady vlastně děláme, a když jsme podle pravdy odpověděli, že jsme na „dovolené“, sklidili jsme většinou soucitné pohledy, spojené s otázkou, co tak úžasného by se v Plzni mohlo dělat.

K té otázce nás napadla hromada věcí, snad proto, že jsme velcí přátelé vybraného potulování se – kdo je toho názoru, že se stále musí něco dělat, měl by se snad raději vzdát své dovolené. Například takové koupání u Boleveckého jezera, mezi Plzeňany nazývaného Bolevák, který je podle jejich měřítek zcela přeplněn, je ale – měřeno podle německých poměrů – idylické. Nebo objevovat s nově získanými plzeňskými přáteli nové malé pivovary ve městě a okolí. Nebo tančit až do ranních hodin na hudební slavnosti „Živá ulice“. Nebo podniknout výpravu po knihkupectvích a antikvariátech a na kavárenské terase posuzovat ukořistěné poklady.

Jeden z našich ukořistěných kousků nám ukázal, že v Plzni přece jen existuje jistý lokální patriotismus a sice v podobě „Plzeňsko-českého slovníku“, čerstvě vydaného slovníku plzeňské češtiny, který byl na pultu v každém knihkupectví.

První slovo, které jsem v něm nalistoval a na mé velké překvapení i našel, bylo „imrvére“. Znal jsem ho z e-mailů mého přítele Roberta z Čižic, považoval jsem ho však vždy za jeho žertovné zkomolení německého slova „immerwährend“. To samé platí pro „forychtunk“, v němž se snadno rozpozná německé Vorrichtung – i tam jsem věřil na jeden z Robertových vtipných žertů.

Při systematickém prolistování jsme narazili na další překvapení, která se nám zdála být skoro neuvěřitelná, která nám ale naši plzeňští přátelé vesměs potvrdili – ovšem s tou výjimkou, že lokální patriotizmus slovníku sahá poněkud příliš daleko: některá slova se používají i jinde než v Plzni, například cimprcampr.

U typických plzeňských slov se často jednalo o staré známé z němčiny, někdy nepřestrojené – jako například „ausgerechnet“ -, ve většině případů však v českém hávu, přibližně v podobě trojice aušůs, foršůs a heksnšůs alias Ausschuss, Vorschuss a Hexenschuss. Slova, která někoho překvapí dokonce i pak, když je již z češtiny na ledacos zvyklý, „sicflajš“ například.

Abychom ale posoudili, jakou váhu mají ta slova v dnešní češtině, měl bych pomyslet na mou norimberskou babičku, jejíž slovní zásoba byla prostoupená francouzskými slovy, která pocházela ještě z napoleonské doby. Německé „Gegenüber“ (naproti, vůči) bylo pro ni „vis-à-vis“, chodník byl „trottoir“ nočník „potschamber“, což je zkomolený výraz „pot de chambre“. Tak to u nás již nikdo neříká. A stejně tak je tomu pravděpodobně s leckterým slovem z Plzeňského slovníku, jehož autor snad vůbec nepomyslel na to, že tím prokáže velkou službu i německým přátelům českého jazyka.