Zvyky západních Čech: Velikonoce – březen/duben

Velikonoce
Na židovský svátek Pesach navazuje nejdůležitější křesťanský svátek, kterým jsou Velikonoce. V roce 325 se v Niceji (dnešní Turecko) konal koncil, na kterém byl stanoven výpočet tohoto pohyblivého svátku, a tak Velikonoce připadnou vždy na první neděli po prvním úplňku po jarní rovnodennosti (21. března). Mystérium Velikonoc, tedy noci před Kristovým zmrtvýchvstáním, předchází takzvaný pašijový týden s velikonočním triduem, tedy třemi dny vyjmutými z postní doby, se kterými se pojí liturgické ale i pověrečné úkony. Pro křesťany pak Velikonoce pokračují od velikonoční vigilie ještě padesát dní až do Letnic.

Velikonoční triduum v lidových zvycích
Na Velký pátek vstávali lidé na venkově před svítáním a chodili se umýt k tekoucí vodě, aby byli chráněni po celý rok před nemocemi. Dívky omývaly rosou, aby byly hezké. Nesměly se půjčovat žádné předměty z domácnosti, aby se jimi nemohlo očarovat. Byla zakázána i práce se zemí, protože v ní odpočíval Kristus Pán, z téhož důvodu ani hospodyně tento den nezametaly podlahu a nepraly, aby se podle pověry nenamáčely do Kristovy krve. O Velkém pátku se věřilo, že má magickou sílu a koná se spousta zázraků, např. se otevírají poklady na tajemných místech v lesích a zříceninách. Na Bílou sobotu ráno před vstupem do kostela posvětil kněz oheň, od kterého si hospodyně zapálila v domácnosti všechna předtím uhašená ohniště. Z ohořelých dřívek z posvěceného ohniště se vyráběly křížky, ty se potom zapíchaly do pole na ochranu úrody. K večeru se konala slavná mše ke vzkříšení Krista. Rodiny ve svátečním chodily do kostela, kam se už „vrátily“ zvony z Říma a tím končila povinnost racháčů udávat čas. Na děti doma za okny čekala nadílka sladkostí od beránka. Vzkříšením skončil přísný půst, prvním masitým jídlem po mši byla nádivka. V některých lokalitách se připravovala z vařené telecí hlavy a té říkali hlavička. Na Boží hod velikonoční se na ranní mši většinou světily tradiční sváteční pokrmy – beránek pečený ve formě, mazanec a také chléb i víno. Mazanec je nejstarším velikonočním pečivem, archiváliemi je doložený už v 16. století, býval z těsta se sýrem a vajec, později i s masem. Od konce 18. století jej známe jako sladké pečivo s rozinkami a mandlemi. Kousky posvěceného jídla se dávaly i domácím zvířatům, obětovaly se i studánkám a polím pro zdar.

Pomlázka
Velikonoční pondělí patřilo v českých zemích k nejoblíbenějšímu dni, i když už se k němu neváží žádné významné liturgické úkony. Odpadla všechna omezení, vyplývající z uplynulých svátků a lidé se mohli věnovat radovánkám, které byly po staletí součástí lidových zvyků. Nejstarší tradicí, doloženou už ve středověku, byla a je pomlázka, kdy hoši obcházejí stavení, v nichž přebývají děvčata a pořádně je pomlázkou ze spletených vrbových proutků vyšlehají, aby tato byla čilá a hezká po celý rok. Za to dostanou vařená nebo syrová, různými technikami zdobená vajíčka – kraslice. V dnešní době se také kromě slepičích vajíček dávají i vajíčka čokoládová a jiné cukrovinky nebo peníze a dospělým koledníkům i alkohol.

Texty: Daniel Bechný, národopisné oddělení, Západočeské muzeum v Plzni

Výstava může být zapůjčena k další prezentaci.

Kontaktní osoba:
Mgr. Václav Vrbík
Tel.: +49(0)9674 – 92 48 77
vaclav.vrbik@cebb.de