Zvyky západních Čech: Advent / přástky

Advent
Advent začínal již po poslední taneční zábavě na sv. Kateřinu (25. 11.), ale vlastním vstupním dnem je sv. Ondřej (30. 11.). Období s adventem bylo v duchu křesťanské tradice klidnou dobou, kdy byla rodina častěji pohromadě a dlouhé večery vyplňovala vyprávěním příběhů. Dobrým zvykem věřících křesťanů byla účast na ranních bohoslužbách tzv. rorátech. Během rorátů si zejména ženy s sebou nosily rorátové „sloupky“ v podobě tenké svíce smotané do podoby knížky, prstence apod., která se každý den zapalovala po celou dobu trvání adventu. Nicméně souběžně s oficiální vírou byl sv. Ondřej vždy spojován s lidovými praktikami týkajícími se věštění budoucnosti, a to zejména v souvislosti s vdáváním děvčat.

Pochůzkové postavy
Vedle nábožensky prožívaného adventu byly během zimního období konány (zvláště v lidovém prostředí) o výše zmíněných dnech i další zvyky a tradice. V našich krajích se objevují především maskované průvody obchůzkových postav, které buï samostatně, nebo ve skupinách obcházely příbytky. Masky měly buï personifikovanou, nebo zvířecí podobu. Tradiční byly v Čechách bíle oděné Barborky, které obdarovávaly děti na den sv. Barbory (4. 12.). Barborky byly celkově bíle oděné ženy, které obcházely potichu domy. V jedné ruce měly metly pro vyšlehání neposlušných dětí a v druhé košík s dobrotami pro ty hodné. Tradičním zvykem je také utrhnutí třešňové větvičky barborky. Pokud dívce tato větvička rozkvete, může příští rok čekat svatbu. Od 19. století podle počtu rozkvetlých lístků na větvičce dívky odhadují, za jak dlouho se vdají, podle stočení větévky pak odkud ženich přijde. V předvečer svátku sv. Mikuláše, tedy 5. 12., chodil maskovaný průvod Mikuláše, andělů a čertů. 6. prosince se konaly mikulášské trhy, kde se prodávalo různé zboží od daráčků až po čertíky ze švestek. Dodnes se také v mnohých rodinách udržuje výroba tzv. ježků nebo světů, což jsou jablka s napíchanými ozdobami ze švestek, kandovaného ovoce atd. Na den sv. Lucie (13. 12.) obcházely obydlí bíle oděné dívky – „Lucky“. V ruce držely symbolický nůž a ocílku ze dřeva. Hrozily tak dětem, že je tímto nožem vykuchají. Kontrolovaly úklid v domě a také zákaz předení, protože sv. Lucie byla také patronkou předení. Kdo na sv. Lucii předl, tomu „Lucky“ pocuchaly přádlo nebo roznesly nářadí všude po domě. Původně byl tento den také slaven slunovrat, který se ovšem změnou kalendáře přenesl o 10 dní dále. Dochovalo se ale pořekadlo: „Lucie noci upije“.

Přástky
Doba adventu v lidovém prostředí časově koresponduje se zimním obdobím, pro které jsou charakteristické domácí práce, klid od zemědělských činností. V tomto období se na venkově většinou předlo, dralo peří, strouhal se šindel, pletly se houžve, vázala se košťata apod. Během těchto přástek se lidé scházeli pohromadě a velmi často měly tyto sešlosti dost daleko do naší představy o poklidném adventu. Existuje množství dokladů o zákazech středověkých mravokárců, kteří kritizovali průvody, maskované obchůzky, veselí, hodování a pití. Z toho je zřejmé, že v době středověku nebyla obecně rozšířena ani základní povinnost spjatá s adventní dobou, a to dodržování půstu. Postupem doby však křesťanský obsah převážil nad pohansky laděnou atmosférou.


Texty: Daniel Bechný, národopisné oddělení, Západočeské muzeum v Plzni

Výstava může být zapůjčena k další prezentaci.

Kontaktní osoba:
Mgr. Václav Vrbík
Tel.: +49(0)9674 – 92 48 77
vaclav.vrbik@cebb.de