Zvyky západních Čech: Máje a svátek sv. Jana Nepomuckého

Máje
Filipojakubské noci se také někdy říká noc Valpružina. Tradice vypráví, jak sv. Valpurga, která spolu se sv. Jakubem a Filipem šířila v 8. století evangelium, musela obhájit svou nevinnost. Zabodla do země suchou hůl a ta jako důkaz se zazelenala. A právě stavění májů je prý připomínkou této legendy.  Více pramenů se však přiklání k pohanské a keltské tradici oslavy probuzené a kypící přírody. K ránu vztyčovali chlapci malé májky před domy svých dívek a uprostřed návsi stavěli jednu velkou, ta se musela pak střežit před nájezdy chasy ze sousední vsi. Po vztyčení májky vyrazil do vsi průvod v čele s králem. Hoši hráli a zpívali a nechávali se za to vyplácet. Po obchůzce se na návsi četla písařem chvála děvčat a humorná kritika sousedů, na konci vystoupení setnul kat hlavu žábě nebo kohoutovi a poté se mladíci na biřicův pokyn rozjeli na koních honit krále. Když jej nikdo nedohonil, měl v hospodě celý večer pohoštění zdarma.

Nový svátek / Sv. Jan Nepomucký
Ke specifickým a zapomenutým plzeňským svátkům patří nový svátek, který připomíná nezdařené dobývání města husity 7. května 1434. Církevní obřady byly doprovázeny velkými a bujarými průvody měšťanů. V roce 1870 však byl tento svátek kvůli odporu obyvatelstva zrušen. Velice hlučné oslavy doprovázely také svátek sv. Jana Nepomuckého (16. května). Již od rána střílelo se v Plzni z hmoždířů a mládež z města se scházela u řeky Mže, kde střílela celý den do vody, což zřejmě navazuje na způsob světcovy smrti.

Texty: Daniel Bechný, národopisné oddělení, Západočeské muzeum v Plzni