Příběhy z 2. stupně základní školy v Altenstadt: Noční strašidlo

Noční strašidlo Můj bratr a já jsme byli jednoho horkého letního dne venku na veliké louce, abychom si postavili stan. Vzájemně jsme si pomáhali. Samozřejmě to nebylo jednoduché a já jsem si pomyslela: "Uf, to je ale spoustu práce". Nakonec jsme byli hotovi, po mnoha hodinách, jak se mi zdálo. Sluníčko už bylo vidět jenom napůl a tma už ho skoro zakryla. Mráz mi přeběhl po zádech, když jsem zaslechla hlasité vrzání cvrčků. Můj bratr a já jsme si připravili svoje spacáky a pohodlně jsme se uložili. Po chvíli jsme oba usnuli. Najednou jsem však uslyšela hlasité praskání. Leknutím jsem se napřímila. Oči se mi ještě klížily a protože byla noc, bylo jen stěží něco vidět. Se strachem jsem vystrčila hlavu ze stanu. Zastavil se mi dech. To , co jsem uviděla, musela být noční můra. Třesouc se jsem zjistila, že nás vylekalo strašidlo, které bylo zakryté sněhově bílým závojem. Otvory pro oči byly jediné tmavé skvrny. Co nám chce udělat? Mým jediným přáním bylo, být doma ve své posteli. Zase jsem zastrčila hlavu zpátky do stanu a zalezla do spacáku. Pevně jsem zavřela svoje oči naplněné děsem. Ještě jsem slyšela strašidlo volat: "Buhiuu, buhiuu!" Opravdu to mohlo být strašidlo? Najednou bylo úplné ticho. Otevřela jsem oči a hned mi bylo lehko u srdce. Strašidlo skončilo. Na tu noc nikdy nezapomenu, už nikdy v životě brzy neusnu. Rozednilo se. Probudili jsme se a sklidili stan. Bratr mi prozradil, že hrál strašidlo, aby mě vyděsil. Koukala jsem na něj s vyvalenýma očima, ale takový je prostě můj bratr. Řekla jsem si: "Takhle si ze mě utahovat, někdy ti to oplatím." 2. stupeň základní školy Altenstadt, 5. třída Manuela Pacwa, Parkstein