Příběhy ze Základní školy v Altenstadt: Hubertovo dobrodružství

Hubertovo dobrodružství Jednou, když jsem k smrti unavená padla do postele, zdálo se mi o kocourovi Hubertovi, který právě našel velkého, skoro obrovského lososa ve svém kočičím městě na skládce. Tohoto podivuhodného nálezu si hned všimla kočičí dvojčata Mieze a Maunzi, protože v této čtvrti se normálně nacházely jen prázdné plechovky a zbytky salátu. "Tenhleten skvělý kocour určitě toho nádherně vonícího lososa ulovil z popelnice pro mě", pomyslela si Mieze. "Tak to určitě není", namítala Maunzi. "A pročpak, prosím ?" naježila se Mieze. "Protože tento určitě nanejvýš lahodný losos je jistě pro mě", odvětila Maunzi. "Přesně, tak které z nás dvou dáš toho lososa?", dodala Mieze. "No..., no, když mám být upřímný,..." blekotal Hubert. "Co, když jsi upřímný?" skočila mu do řeči netrpělivá Mieze. "Mám-li být upřímný, docela rád bych si tohoto lososa nechal", řekl Hubert rozpačitě, protože tajně obě kočičky zbožňoval. "Nestydatost", volaly obě kočičky, "on se s námi nechce rozdělit. Jdeme k soudu". Přitom úplně zapomněly, že to vůbec nebyl losos. Tak přišly k soudci. Soudce řekl: "Takže ony si obě myslí, že je to nestydatost, že se s nimi nedělíš. Rozděl se přece s nimi, Huberte! Tenhle obrovský losos zcela jistě stačí pro vás všechyn tři!" Nakonec Hubert ustoupil. Doslal do ruky nůž a měl rybu rozdělit na tři části. Ale právě když se dohodli a chtěli se podělit, byla najednou lahůdka pryč! Brzy však byl na Hubertově tváři zase úsměv. Losos jenom spadl se stolu. Hubert ho rozdělil na tři části. A všichni tři si pochutnali. Základní škola Altenstadt, 4. třída Kristin Mages Obrázek: Werner Höling, Weiden